Vyroba strelne zbrane
zdroj : airsfotteamolomouc.blog.cz
Luk na dřevárny by měl mít slabý tah - maximálně tak 5kg. Někde v pravidlech uvidíte až 15kg (to je hranice za kterou již náš zákon považuje luk za zbraň), ale to je na dřevárnu příliš a tak silný luk vám většinou neschválí. Při kontrole zbraní se to většinou neměří siloměrem, ale někdo zkušený napne váš luk a subjektivně posoudí jeho sílu. Takže občas projde i něco silnějšího, ale většinou bývají organizátoři na střelné zbraně velmi přísní (a oprávněně). Luk můžete koupit už hotový v skatutské či lučištnické prodejně jako luk pro děti (lze sehnat za 400-500Kč). Nekupujte luky, které používají historičtí šermíři, jsou většinou moc silné (ale občas lze na zakázku objednat slabší). Nebo můžete luk vyrobit. Nejjednodušší způsob, jak vyrobit luk, je sehnat někde (např. tyčky od ohradníků nebo některé modelářské prodejny) laminátové tyčky (průměr cca 10mm, délka 2x 70-90cm, opracovat vhodný kus dřeva, vyvrtat do něj dvě delší rovné až mírně (cca 5-15°) šikmé díry, zasunout do nich tyčky a vše stáhnout napnutím tětivy. Získáte tak levný luk, který lze při přepravě složit. Pokud máte doma staré nepotřebné či zlomené dřevěné běžky, můžete jim uříznout špičky a přišroubovat je na správně seříznutý kus dřeva. Takový luk má hezký, reflexní tvar. Obě konstrukce luku jsou na obrázku vlevo. Místo špiček lyží můžete použít i podélně (naplocho) rozříznutou jasanovou násadu na krumpáč (pozor na to, aby šla ve dřevě léta podélně). Tu ale asi nejdřív budete muset trochu zúžit, aby luk nebyl příliš silný. Nedobové materiály na luku natřete barvou či polepte látkou či kůží, aby luk hezky vypadal.
Luk můžete i vyřezat z kusu vhodného dřeva, ale není to jednoduché. Ideální materiál je jasan a lze použít i lísku či dub. Průřez luku by měl být ve tvaru D. Přední rovná část by měla být hladká, bez kazů, suků a hlavně s nepřerušenými léty (nejde to udělat z větvě, je dobré vzít dřevo z velkého kmene, těsně u kůry). Luk nesmí být příliš plochý a nesmí se zužovat moc náhle. Dřevo ale musí nejprve několik měsíců pozvolna vysychat! Toto berte jako orientační úvodní informaci a podívejte se na internetu po podrobném návodu.
Celková délka luku by měla být 1 - 1,8m. Jako tětivu použijte provázek od žaluzií (teď často lidi mění okna) nebo tenkou lavinovou šňůru (koupíte ji v horolezeckých, sportovních či kutilských obchodech) nebo ji můžete uplést z konopného provázku. Tětivu napnete do zářezů na koncích luku - viz obrázek vpravo, část 1. Jak napínat (a sundávat) tětivu: Správně se tětiva nasazuje tak, že strčíte levou nohu mezi lučiště a tětivu (tětivu před sebe, lučiště za sebe), opřete střed luku zezadu u levé lýtko, pravou holení se opřete o lučiště a rukou pak ohnete rameno, luk se vám prohne a vy můžete v klidu nasadit tětivu. Nikdy nenapínejte tětivu tak, že opřete luk jedním koncem o zem a pak zohnete. Luk se takto ničí a může dojít k jeho zlomení.
Uprostřed lučiště si můžete udělat tzv. zakládku (vytvarovaný zářez či vložený kolíček na vedení šípu) - praváci vlevo, leváci vpravo. Opět viz obrázek, část 2. Pamatujte, že napnutý luk se nikdy nepouští naprázdno bez šípu - ničí se tím. Také nikdy nenechávejte luk zbytečně napnutý.
Šípy: V nějakém kutilském obchodě koupíte tyčky na dříky (bývají označovány jako dřevěné hmoždinky) o průměru nejlépe 8-10mm (tenčí ne), délku nechte. Pozor, často jsou křivé, vybírejte jen ty rovné a neberte také ty tyčky, kde jdou léta šikmo přes, zlomí se (když máte štěstí vyberete tak jednu z pěti). Hladké tyčky jsou lepší než ty rýhované. Doporučujeme tyčky nalakovat či namořit, neohýbají se ve vlhku. Pokud možno, vybírejte raději smrkové tyčky než bukové (ty při zlomení tvoří ostré hroty).
Šípy musí mít bezpečné bambule - to je hodně důležité. Samotné omotání konce tyčky molitanem či hadrem a stažení látkou či kobercovkou rozhodně nestačí. Tyčka se může postupně dostat skrz polstrování, nebo se může bambule odklonit stranou - viz obrázek vlevo.
Dobrou bambuli vyrobíte třeba tak, že na konec šípu přilepíte korkový špunt (nesmí jít o špunt z lisovaného korku - ten se drolí, vhodný je třeba špunt od šampusu). Do špuntu vyvrtáte díru a zalepíte ho do dříku. Lze použít i umělý špunt (seženete přes vinaře). Na špunt pak přiděláte klasickou molitanovou bambuli, nejlépe s tlustou vrstvou (cca 5cm) molitanu vepředu a tenkou po stranách (po stranách lze použít i karimatku). Na obrázku je pod číslem 1 (černá je tyčka, tmavě šedý korek, světle šedá karimatka a tmavě šedý s tečkami je molitan). Bambuli nestahujte kobercpáskou, ale lépe látkou, kterou pak pod bambulí přivážete k tyčce provázkem či nějakou páskou. Důležité je, že obalení korku končí na úrovni předku špuntu, kdyby trčelo dopředu, korek (i přilepený) by se z něj časem vytrhl (takováto ne zcela vhodná konstrukce se občas dělá z mirelonu). Místo korkového špuntu můžete na konec tyčky pevně nalepit i víčko od petlahve (zalepíte ho tavným lepidlem, epoxidem, smotaným hadrem napušteným chemoprenem apod.). Zdaleka nejbezpečnější (ale také nejdražší) je seříznout korek mírně do kónusu a na něj přilepit pěnový míček se zrcadlově vyříznutou dírou (na obrázku pod číslem 2). Bambuli pak vyrobíte okolo víčka. Další (řidčeji vídanou) možností je 5-8cm široký pruh tlusté měkké látky (dyftýn, manžestr) přilepený okolo dříku do tlustého válce. Látku lepte jen ve spodní polovině, její horní polovina tvoří měkkou bambuli (na obrázku pod číslem 3).
Protože se šípy na bitvách hodně lámou (většinou vám na ně někdo stoupne), musíte často vyrábět nové šípy. Dost práce si ušetříte, když konec tyčky nejprve omotáte 5-10 cm širokým páskem papíru, který slepíte dohromady, ale nepřilepíte ho na tyčku (vznikne tak papírová trubička těsně nasazená na tyčku). Čelo trubičky zalepíte třeba tavným lepidlem a trubičku připevníte na konec tyčky kusem izolačky (elektrikářská izolační lepící páska). Celou bambuli (špunt, víčko od petlahve atd.) pak přiděláte ne na tyčku, ale na papírovou trubičku. Když vám pak někdo zlomí šíp, jen sundáte izolačku, sejmete trubičku s bambulí a použijete hotovou bambuli při výrobě nového šípu. Nákres této finty je na obrázku vpravo.
V zadní části šípu vyrobíte pilkou (ne na železo, ta je moc tenká, ideální je třeba pila na švýcaráku) asi 3-5mm hluboký zářez na vložení tětivy. Na konci šípu by měly být letky. Svůj původní účel, tj. stabilizovat cíl rotací) sice vzhledem k malé rychlosti šípu a velké bambuli splnit nemohou, ale mají jiný důležitý význam. Šípy na dřevárnách mají relativně lehké bambule, které kladou velký odpor vzduchu, takže šípy mají tendenci se během letu přetočit, takže neletí bambulí napřed. Přitom mohou samozřejmě bolestivě zasáhnout dřevěnou tyčkou. A právě před tím chrání letky. Ty mohou být dvě nebo tři a musí být správně orientovány vzhledem k zářezu na konci šípu. Dbejte také na správné nasazení šípu na tětivu, ať vám šíp při výstřelu nebrnkne o luk letkou. Letky vyrobíte nejlépe z TAPE pásky (je sice drahá, ale je jí hodně a drží). Aby vám při výstřelu letka nevychylovala šíp, nastříhejte ji na 2-3mm široké pásky (viz obrázek vpravo).
Toulec vyrobte jako válec z jekoru, koberce, linolea či kůže s uzavřeným dnem. Délka válce by měla o něco menší, než je délka vašich šípů bez hlavice, aby se šípy snadno vyndávaly ven. Průměr válce by měl odpovídat počtu šípů, které chcete nosit u sebe (většinou bývá 10-20cm). Toulec může být i z látky či měkké kůže, ale není to ono. Na toulec připevněte řemeny a řemínky na snadné nošení. Nosí se u boku (přichycený pevně k opasku, tak aby hlavice šípů trčely šikmo dopředu a šípy se snadno vytahovaly) nebo případně šikmo přes záda (šípy se vytahují přes rameno) - pak ale hrozí, že si při každém shýbnutí pro šíp vysypete toulec. Šípy nesmí z toulce vypadávat ani při prudkých pohybech nebo běhu.
Kuše je méně obvyklá zbraň a ne všude je povolená. Jsou dva základní druhy kuší: gumičkové - u těch vystřelí šipku silná guma (většinou modelářská 5x5mm - seženete ji v modelářských obchodech) a klasické, kdy se používá pružné lučiště vyrobené z laminátových tyček (třeba od stanu), vybraného dřeva, plastu či ocelové pružiny (často nepoužitelně silné, u kuše je velká síla kritická). U gumičkové kuše doporučujeme použít místo jedné gumy dvě kratší a doprostřed dát kus silného drátu, který se zasadí do zářezu na konci šipky - viz obrázek dole, část 1. Nejjednodušší příklad odpalovacího mechanismu najdete v části 2 (páka uchycená v ohybu v otvoru v pažbě). Doporučujeme nedržet tětivu v jednom bodě za šipkou (3a), ale jako vidlice vedle šipky (3b). Ta tak může být již nasazena na tětivu (nejlépe tak, aby sama držela, např. přitlačením seshora pružinou) a tak pohotověji k použití. Vyrobit hezkou a dobře fungující kuši je docela kumšt. Pokud chcete používat kuši na bitvách, vyrobte si ji raději tak, aby se z ní daly střílet běžné lučištnické šípy, protože šipky do kuše vystřílíte na protivníka a protože je vám nikdo nestřílí zpět, jste za chvíli na suchu.
A na závěr několik zásad lučištníka (nepsaná a stále častěji tvrdě vyžadovaná pravidla)
1) na bitvu si přivezte dostatek svých vlastních, bezpečně vyrobených šípů (alespoň 15ks, lépe více).
2) než vystřelíte šíp, vždy ho zkontrolujte (i vlastní šíp se může během bitvy poškodit, co teprve cizí)
3) po bitvě společně se všemi ostatními lučištníky vysypte všechny šípy na jednu hromadu a vyberte si svoje. Pokud odjede z akce s cizími šípy, je to krádež a podle toho s vámi bude zacházeno.